(Dazul) Vstávám za tmy, což v říjnu není příliš brzy. Oproti včerejšímu plánu si ještě od spícího Páji půjčuju videokameru - má přece jenom lepší předpoklady zachytit obraz v horších světelných podmínkách než zrcadlovka.
Za svítání jsem na místě. Je docela kosa, jinovatka na javorových listech to potvrzuje. Upevňuju brašnu s foťákem šikmo přes rameno - aby se mi v případě potřeby dobře běželo nebo lezlo lépe na strom. Ještě předvoluju tichý režim, aby ranní ticho nerušilo cvakání uzávěrky. Kameru dávám do levé kapsy bundy a ruce ohřát za krk.
Jeleny s parožím v sobě vidím naživo prvně. Jsou ode mne asi 50 metrů - zvětšuju na maximum. Ranní opar, třesoucí se ruka a vzrušení nedovolují pořídit fotku, jakou by si tahle situace zasluhovala. Později zjišťuju, že 90% pořízených fotek je rozmazaných. Ale obraz uložený v mé hlavě je ostrý :-)
Divočáka nejprve slyším. Chrochtá nezaměnitelně. Vítr jde naštěsí správným směrem. Našlapuju v jehličnatém lese lépe než na táborových bojovkách. Tady to je totiž doopravdy. Neustále kontroluju nejbližší vhodný strom na který se zavěsím, bude-li to potřeba. Vím, že divočáci jsou zpravidla plaší a měli by přede mnou zdrhnout, ale co kdyby. Zvláště, když je jich asi osum. Samec se drží většinou mezi mláďaty a mnou. Udržuje se mnou vizuální kontakt. Zoom na maximum, mačkám spoušť co situace dovolí a foťák stíhá. Ani moc nezkouším zaostřovat. Vidím dokonce páru z jeho rypáku. Tak blízko jsem ještě nikdy nebyl.
Foťák sice fotí, ale vidím, že skoro vše bude rozostřené. Pomalu zasouvám přístroj do otevřené brašny a z kapsy vytahuju videokameru. V lesním raním pološeru si přibližuju samce na maximum a točím, pokud mi nezmizí za stromy. Nedovažuju se k němu moc blízko ...
Je 10:00 a já jsem doma. Promrzlý, ale neskonale šťastný. Za chvíli vyrazím navážet v kolečkách cihly na kolňu a odpoledne na padáček - bude-li vítr příznivý a stálý. To bude nádherná neděle :-)
Created by AVT design