V týdnu jsem nečekaně dostala sms od Radimka, že se něco bude ve středu dítí. Budík mi už zvoní v 6.00 abych šla vyvenčit psa. Vykouknu z okna a vidím tmu a říkám si ještě chvíli, přetáčím budík na 7.00. Vyběhnu ze psem na kopec a v dáli vidím už Březiny a nějaká mračna nad nima. Doufám, že nebude pršet. Nějaká ta snídaně, batůžek na záda a už si to šmíruju přes kopeček do Březin.
(kliknutím na fotku si můžeš prohlédnout dalších 19 fotografií z této akce)
U lesa už Dazul s Murzílkem štelujů pily a celí žhaví je startujů. Kdesi do lesa jdu hledat Čikitu a Tomáše, kteří majů velice důležitý úkol: označují stromy na probírku, které příjde setnout. V houští nacházím i Máju, Káju, Ferdu, Zdendu a přidává se třetí pila s Radimem. Ani nevím kdy, ale zjišťuju, že je tam s náma aj Lukáš. A jako nejsilnější posila dorazí Irča.
Chlapům jde řezání od ruky a tak padá jeden stromek za druhým, někdy se stane, že najdeme třeba tři stromky přes sebe a ne a ne je od sebe oddělat. Očištěné už malinko vypadající stromy jako tyče na tee-pee nosíme k cestě. Někdy si najdeme cestičku a někdy ne a to dopadá tak, že někomu přistane sem tam větvička v oku nebo i v puse. Dazul zacouvává s Ivecem na cestu a my nosíme tyče do auta. Když už si myslíme, že už toho má autíčko dost jedeme ve třech ten kousíček k šopě. Já si říkám jen ať nezapadneme jak minule s podsadama. Nezapadli. Vytahujeme tyče a vykládáme je u šopy na jednu velkou hromadu. Projíždíme zpět a já si oddechuju, že nebudeme zase tlačit a patlat se v tom krásném, voňavém březinovském bahýnku.
Blíží se dvanáctá hodina a Dazul velí konec řezání a máme už jen dočisťovat padlé stromečky a nosit je k cestě. Jen jeden horlivec neslyšel Dazula a valil si to dál a dál a my pak jen chodili a nacházeli další a další padlé stromky a neviděli konec. Vždycky když jsme mysleli, že bereme poslední objevili jsme další 3 tyče. Po naložení všech tyčí zjišťujeme s Dazulem, že na začátku byly všechny tyče hezky okleštěné a nakonec byly konce úplně dokonalé zelené. Chtělo by to z obou várek fotky pro srovnání. Teďka si, ale vzpomínám nebyly tři? Už nevím. Na konci všem upadaly ruce, nohy a některým i hlava. No Dazul nám na začátku řekl, že chce dneska udělat nějakých 140 tyčí čehož se každý zděsil a koulel očima, jen to slyšel. Nakonec jsme si udělali malý veget, před složením poslední várky a vykládali si jak za starých časů, což bylo strašně hezké.
Vykládáme poslední várku tyčí, jdeme si umýt ty naše zapriskyřicované ruce a jdeme na pozdní oběd domů.
Všem co přišli patří velký dík, protože když je nějaká práce, příjde jen to nejpevnější jádro, které je schopné a ochotné pomoci…
Je 0.30 a odesílám Dazulovi email s článkem. Dneska to není, ale snad mi neutrhne hlavu :-)
Created by AVT design