(Dazul) Že půjdu na Triatlon Fantovi pomoct dodávkou vozit kola a materiální zabezpečení, to jsem věděl. Že si jej ale nakonec zkusím rehabilitačně alespoň z části dát, to jsem si ještě pár dní před akcí ani nepřipouštěl. Když jsem před třičtvrtěrokem v září pobýval na invalidním vozíku, neodvažoval jsem se o něčem takovém ani snít i když jsem si zároveň nepřipouštěl, že už nikdy si něco takového nebudu moci dovolit. Prostě jsem počítal s tím, že letos trialon vynechám.
Už večer to ve mně začalo trochu hlodat a říkal jsem si, že bych jej mohl hodně rekreačně, v takovém rehabilitačním tempu zkusit. Jak začne něco výrazně bolet, tak to prostě vzdám a nic se neděje. Tak tedy ano - vyzkouším a uvidím co tělo řekne :-) Pro jistotu jsem si nenechal napsat ani číslo a na kontrolách jsem se hlásil jako "nula".
Velmi příjemně mne překvapilo, že se na této tradiční akci sešly úplně nové tváře (vyhrály ženskou kategorii) i staré tváře (vyhrály mužskou kategorii).
Při plavání nedržel partu Kemča a udělal nás o jednu délku. My ostatní jsme čubičkou doplavali zhruba stejně. Než jsem se ale stačil převlést, tak - frnk, frnk, fink a byl jsem na kole až šestý. To, že je kdosi i za mnou mne moc neutěšovalo. A tak jsem aspoň dojel Vápna a chvílemi se prošlapal i cca 3 místo. Ale šetřil jsem se, protože na triatlonu zpravidla rozhoduje běh - a tak jsem doběhl asi čtvrtý (?).
Na běh jsem to už moc neviděl, ale řekl jsem si - aspoň na hráz. V rehabilitacích mne totiž vůbec neučili běhat a moje snaha skončila u toho, že už sice "běhám", ale i svižná chůze je rychlejší než běh v mém pojetí. Plíce stíhají, síla je, ale mozek nedokáže poručit, abych zrychlil. Najednou mizí podnět mozku někde ve vzuchoprázdnu, ztrácí se ... A já se pohybuju furt jen pomalým klusem rychlostí asi 6-7 km/hodinu. Asi půl kiláku pod hrází mne začalo nepříjemně bolet koleno a rozhodl jsem se sám době dokázat, že už mám rozum. "Nehraj si na hrdinu" mi říkal můj vnitřní hlásek a já jsem bez velkého přemlouvání poslechl.
Tak tohle je první triatlon, který jsem nedobehl :-(
(klikneš-li na fotku, dostaneš se do fotogalerie z této akce)
Pak se rozpršelo. Ale hodně. Průtrž mračen a kroupy. A my čekali na Vápna a spol, kteří byli na trati. Později nám řekli, že zabloudili a viděli z dálky Kohůtků :-) Tak v tomhle mají prvenství :-)
Pak Fanta vyhlásil vítěze, rozdal ceny, fotografovalo se a jelo domů. My se ještě stavili na srub do Dinotic, abychom tam vyložilo dřevotřískové desky. Samozřejmě, že průtrž mračen byla ve své nejagresivnější fázi a silnice připomínala potok. Ale zvládli jsme to.
Created by AVT design