(Maťa) Pár dní před termínem letošní K2 se nám počasí rozhodlo ukázat, jak má vypadat pravá zima, a v pátek před startem se meteorologové předháněli s informacemi o kalamitním chumelení, takže to vypadalo na pěkně sněhový ročník.
Když večer začlo pršet, trochu jsem znervózněl. Ještě víc jsem znervózněl, když ráno byl na všem včetně auta tlustý povlak ledu a do toho stále pršelo. No co - nahoře nebude! Vyrážím, postupně nakládám účastníky zájezdu a jedeme směr VK. Nenecháváme se rozhodit pohledem na louky, kde se na sněhu lesknou ledové plotny, ale když na rozcestí Léskové/Podťaté končí veškerý posyp, začíná to být zajímavé. Středem silnice pomalu kloužeme kupředu a zjišťujeme, že dojet až k Tabulím je dnes iluzorní.
Místo startu se operativně přesouvá k Razule a po krátkém brífinku následuje ještě startovní foto, aby nám doma věřili, že jsme tam všichni byli.
(vice fotografií shlédneš, když klikneš na velkou fotku)
Holky spatřujeme dnes naposled - škoda. S lyžema na ramenou vyrážíme Hanzlovou směr Vysoká, ale čím jsme výš, tím je sníh horší. Na hřebeni se střídá břečka v lesních úsecích se zledovatělou stopou, obstojně namazat nelze.
Občerstvujeme se krátce na Soláni a pokračujeme směrem na Cáb. Počasí se každou chvíli mění, většinou prší, chvilku svítí i slunko, místy mrzne...poprvé v životě vidím v zimě duhu. Tu a tam z břečky trčí šutry, jsme mokří od pádů i od deště.
Na Cábu na sebe čekáme a necháváme chataře vydělat - dáváme si polévku. Někteří řešíme dilema, jestli nebude lepší jet domů na Vsetín. Sníh okolo Cábu vypadá obstojně a proto pokračujeme přes Dušnou směr Jablůnka. Viktor hlásí, že on jede na Vsetín. Milan pokračuje s odstupem za námi.
Pasáž v kolejích vyjetých lakatošem nám zvedá adrenalin - kolem je ale tolik ostrého ledu, že se nikdo neopovažuje spadnout.. Začínají úseky, kde si musíme sami prošlápnout cestu ledovou krustou, a to bolí. Nekonečným klesáním se potmě probíjíme do Jablůnky. Rozum už jsme pozbyli dávno, takže se nerozhodujeme ani moc dlouho a rovnou pokračujeme do Kateřinic s tím, že Dazula přece můžem zabít i u něho doma.
V břečce šmatláme na Prženské paseky, kde v lese je najednou prašan a poprvé za dnešek i obstojná stopa (!). Před Chladnou udává Dazul směr k cíli a posílá nás opět do ledového pole. Tam, kde jindy musí být úžasný sjezd, dnes rozbíjíme kry a ploužíme se z kopce nekonečných pár set metrů. Najednou jsme u Drábků před domem a to značí konec utrpení. Za chvíli už sedíme v obýváku - klobásky, víno, akvárko... Asi hodinu za čelní skupinou doráží Milan. Dostáváme diplomy, firma Lachim pro vítěze připravila praktické dárky - vypijem je při nejbližší příležitosti. Závěrem Dazul rozváží naše zubožená těla a předává je manželkám.
Co závěrem... Zážitky nemusí být krásné, stačí když jsou intenzivní. Tentokrát byl celkový dojem opravdu hluboký. Takže se může stát, že mě někdy zklame pamět a dám se na to znovu.
Cosi vyšlo i v novinách před letošní K2 - zde.
Created by AVT design